Jak jsem z chaosu vytvořila systém, díky kterému háčkuji s jistotou

Dnes vezmu do ruky háček a přízi a přesně vím, co dělám.

Vím, jaký materiál vybrat. Vím, jaký háček použít. Vím, jak začít i jak práci zakončit tak, aby výsledek vypadal krásně.

Háčkování je pro mě radost. Klid. Tvoření bez stresu.

Už nehledám návody po internetu. Už netápu. Tvořím s jistotou – a přesně tuhle jistotu dnes předávám dál.

Na jaře roku 2021 jsem měla obrovskou chuť uháčkovat si vlastní košík. Viděla jsem je všude a říkala si: To chci taky umět.

Přihlásila jsem se na živý online kurz. Za hodinu či dvě jsem držela v ruce svůj první košík. Nebyl dokonalý, ale byl můj.

„Wau, umím háčkovat!“ myslela jsem si.

↓ ↓ ↓ Tohle je můj první košík. ↓ ↓ ↓

Nebyl dokonalý. Ale byl začátkem.

Jenže druhý den jsem vzala háček do ruky znovu… a najednou jsem nevěděla, co dál.

Začalo nekonečné hledání návodů.

YouTube. Blogy. Skupiny na sociálních sítích. Každý návod jiný. Každý postup trochu odlišný. Každý tvrdil, že právě jeho způsob je ten správný.

Zkoušela jsem. Párala jsem. Znovu zkoušela.

Někdy se zadařilo. Často ne.

Frustrovalo mě, že nevím, proč mi to nefunguje. Nevěděla jsem, jaký materiál vybrat. Nevěděla jsem, jak správně držet přízi. Nevěděla jsem, proč se mi výrobek kroutí nebo rozšiřuje jinak, než má.

Zjistila jsem, že existuje nepřeberné množství možností – košíky, koberce, čepice, hračky. Materiály, které jsem ani neznala.

Místo radosti přišel zmatek.

Chtěla jsem tvořit. Ale místo toho jsem neustále hledala informace.

Moment, kdy se to změnilo
Jednoho dne mi došlo, že problém není v tom, že bych byla „nešikovná“.

Problém byl v tom, že nemám systém.

Začala jsem si zapisovat postupy. Porovnávat návody. Testovat různé materiály. Zkoumat, proč něco funguje a něco ne.

Postupně jsem pochopila principy, ne jen jednotlivé kroky.

Vytvořila jsem si vlastní přehledný postup, který mi dal jistotu od prvního oka až po finální zakončení.

Ano, jsem perfekcionistka. A právě to mě donutilo věci dotáhnout.

Zároveň jsem si ale musela neustále připomínat své motto:

Je lepší mít nedokonalé něco než dokonalé nic.

A v tu chvíli se háčkování změnilo. Přestalo být chaosem a stalo se vědomým tvořením.

Dnes učím ženy háčkovat tak, aby nemusely procházet stejným bludištěm jako já.

Učím je chápat principy, ne jen slepě kopírovat postup. Pomáhám jim vybrat správný materiál, držet přízi s jistotou a vyhnout se zbytečnému párání.

Nemusíte trávit hodiny hledáním protichůdných návodů.

Nemusíte pochybovat, jestli to děláte správně.

Tu cestu jsem si prošla za vás.